Běda městu, jež se brodí v krvi! Je samá přetvářka, je plné loupeží, kořistění nebere konce. Kdokoli tě spatří, prchne od tebe. Řekne: „Ninive propadlo záhubě, kdo se nad ním ustrne?“ Kde vyhledám ty, kdo by tě potěšili? (Na 3,1.7)
Město Ninive zná většina z nás z knihy proroka Jonáše. Sláva, velikost a moc tohoto města je dnes pro nás jen těžko představitelná. Můžeme o tom číst, ale je to jen vzdálená informace, protože jsme v té době nežili. Většina obyvatel Česka ani neví, že takové město někdy existovalo, přitom v době svého největšího rozmachu nebylo na zemi mocnější říše.
Králové Ninive si jistě mysleli, že je nemůže nic ohrozit. Jejich krutost neznala hranic. Jejich hřích volal do nebe a tehdy se mu dostalo odpovědi. I přes všechnu svou velikost a sílu bylo Ninive nakonec naprosto bezmocné před Božím soudem, který z tohoto velkolepého místa udělal jen matnou vzpomínku.
Boží soud je konstanta, která čeká každý hřích a každého hříšníka. Je to dobrá věc! Je to Boží spravedlnost. Je to jistota, že nic špatného neunikne bez adekvátního trestu. Nesmírně si važme toho, že Ježíš nesl náš hřích a podstoupil náš trest, jinak by nás čekal podobný osud jako Ninive.
Josef Ostřanský (Šumperk)
