Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Edómu, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože pronásledoval mečem svého bratra, udusil své slitování a jeho hněv neustále propuká, jeho rozhořčení trvale zuří: Pošlu oheň na Téman a ten stráví paláce Bosry. (Am 1,11-12)
Tento týden budeme naslouchat slovům proroka Ámose. Nebyl profesionálním knězem ani neměl nějaký zvláštní duchovní úřad, byl Bohem povolán z prostředí chovatelů ovcí. Severní Izraelské království za vlády krále Uzijáše zažívalo období prosperity, a v takových dobách lidé na Boha snadno zapomínají. Je jim dobře, tak ho nepotřebují. Amosovo jméno - „Hospodin nese břemeno“ – ve zkratce shrnuje jeho poselství: napomenutí jak pro Izrael, tak pro okolní národy.
Ámos začíná naléhavě: „Hospodin zařve ze Sijónu a vydá svůj hlas z Jeruzaléma“ (v. 2). Toto přirovnání vyjadřuje Boží ohromující moc a jeho hněv proti nespravedlnosti. Provinění národů (Damašku, Gazy, Týru, Edómu, Amónovců a Moábu) jsou oznámena ve stejném paradigmatu: „za tři hříchy... dokonce za čtyři hříchy“, a ukazují závažnost jejich násilí, krutosti a zrady.
Při čtení podobných Božích soudů jsme v pokušení zaujmout od těchto starověkých národů odstup. Ámosovo poselství však přesahuje čas i zeměpisnou polohu. Vyzývá nás, abychom se zamysleli nad svým vlastním životem i nad životem společnosti, ve které žijeme. Boží normy jsou univerzální, i v dnešním světě jsme svědky mnoha nespravedlností. Hospodinův hlas ze Sijónu je pro nás výzvou, abychom se proti zlu postavili. Existují nespravedlnosti, které přehlížíme nebo udržujeme?
Ačkoli kapitola hovoří o soudu, nepřímo nabízí šanci na změnu. Tím, že Bůh na hříchy upozorňuje, dává nám příležitost k zamyšlení a pokání. Vezměme si to k srdci, zamysleme se nad svým jednáním a svými postoji a uvádějme je do souladu s Boží vůlí.
Jarek Pleva (Děčín)
