Opět otěhotněla a porodila dceru. Řekl mu: „Pojmenuj ji Lórucháma (to je Neomilostněná), protože nadále nebudu izraelskému domu milostiv; dost jsem jim promíjel.“ (Oz 1,6)
Prorok Ozeáš žil ještě v době prosperity severního Izraelského království, ale byl to už závěr jeho existence. Prostřednictvím proroka Bůh oznamuje svoje soudy a tresty. Způsobem, jakým to na životě proroka viditelně prezentuje, ukazuje na jednání Izraele. Národ je podobný nevěrné a prodejné ženě. A Bůh tím velmi trpí, protože tuto ženu miluje. Lidé v severním Izraelském království sice o Hospodinu, Bohu Izraele věděli všechno, ale vytvořili si svoje vlastní náboženství.
Stále tam ještě žili kněží a levité, kteří národu oznamovali Boží slovo. Lid se sice účastnil mnoha slavností, ale v běžném životě se spoléhali na místní, domácí bohy. Dnes bychom to nazvali „lidová zbožnost“. Do kostela sice podle možností chodí, ale život si zařídí podle svého. Odsouzení se vždy týká nejprve lidí v odpovědném postavení, kteří mají zásadní vliv na chování celé společnosti. Ani obyčejní lidé však nemají výmluvu pro své jednání, protože vědí, co by měli dělat.
Bůh svým zásahem boří a likviduje představu, že lidé si své štěstí a prosperitu mohou zařídit sami, že na to nepotřebují Pána Boha.
Daniel Hýsek (Broumov)
