Všecky vaše věci ať se dějí v lásce. (1K 16,14)
Pravé křesťany lze poznat po vzájemné lásce! Jak utěšené, když věřící, sbor i celá církev je lásce naučena od Boha. Láska Boží je vylita do srdcí věrných skrze Ducha svatého (Ř 5,5). Láska se projevuje nejen slovy, více činy, prací, obětmi a službou ku prospěchu bližním. Jen pravá láska nikdy nehasne! Ó, by vždy v nás hořela! Pak nebude místa pro neupřímnost a žádnou nepravost. Vzájemně se budeme předstihovat v upřímnosti, v soucítění, v úctě a v poddanosti. Nehasnoucí láska je neklamným projevem, že duše zná Boha a že miluje Spasitele. V bratrské lásce je nutno vždy růst, mohutnět. Pravá láska vede k největším úspěchům a požehnání. Všecky naše věci v rodině i ve sboru čiňme v lásce! Duchovní úpadek a vše zlé pochází z nedostatku lásky!
Neopustil někdo tu první lásku? (Zj 2,4). Kde stydne láska, rozmáhá se nepravost a hřích (Mt 24,12). Láska nás chrání od lži, od činění nespravedlnosti, od nelaskavé kritiky a od pomlouvání. Jak často lze objevit pokrytce v nelásce. Pokrytec na odiv všem, k potupě bratra, komára cedí; při sobě však celé velbloudy spolyká! To není láska. Tak činí škůdci díla Božího, kteří svévolí uchvacují veliká práva, ale nic nechtějí vědět o svých povinnostech a odpovědnosti! Hřích proti lásce je v nesmířlivosti. „Láska bližnímu zle neučiní.”
Alois Erlich (SŽ 1961)
