Bratrská láska ať trvá. (Žd 13,1; ČEP)
Snad v životě sboru není nic tak ohroženo, jako bratrská láska. O nic nepříteli našich duší tak nejde, jako zasít do srdcí bratří nedůvěru a zbavit je lásky ke spolubratřím ve víře. Ano, skutečná víra je víra skrze lásku dělající. Ďábel není nevěřící. Věří, že Pán Ježíš je Boží Syn. Věří, že byl počat z Ducha svatého a narodil se z Marie panny. Věří, že vstal z mrtvých a sedá na pravici Boží. Věří, že přijde soudit živé i mrtvé. To všecko věří, ale proto ještě není křesťan. Nemá v srdci lásku k Bohu a bližnímu. Má v srdci hněv a nepřátelství vůči Bohu i lidem. Potřebujeme víru, ale živou. Víru Beránkovu. Ta je schopna přinášet skutečné oběti života, které jsou Pánu Bohu milé a vzácné.
Jak je to s mojí vírou? Co mně říká zrcadlo Božího Slova? Jsem cele Boží člověk, za kterého se nikdy nemusí stydět? Ani doma, ani v zaměstnání ani ve Sboru Bratrské jednoty baptistů? Co o nás lidé říkají? Jestli nás právem soudí, pak se styďme a čiňme pokání ze svých mrtvých skutků života! Sem patří také mravní čistota manželského života. Jaká láska k Bohu, když sedím na penězích a jenom bych bral? Lakomci do Božího království nevejdou! A v bližních přijímáme anděly Boží. Ano, samotného Pána. Jako Abraham. Pak může přijít smrt. Nic nemá na mně. Jdu domů pro odměnu slávy.
Pavel Titěra (SŽ 1984)
