Protož přepášíce bedra mysli své, a střízlivi jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista. (1Pt 1,13)
Svatost záleží – jak je známo již ze Starého zákona - v záměrné oddělenosti, ve vyhrazenosti k zvláštnímu účelu, v odbornosti v Božích věcech. Svatost dává celkový ráz křesťanské dokonalosti a může se rozmanitě projevovat. Z jejích rozmanitých projevů má první místo křesťanská láska, protože má duchovní povahu a je do nitra věřícího vlévána Božím svatým Duchem; proto je páskou dokonalosti. A proto i výzva k tomu, abychom byli dokonalí, jako je Otec vesmíru, je v souvislosti s láskou. Boží láska se vztahuje na celý svět, jejž Bůh tak miloval, že mu poslal svého Syna.
A dává svému slunci svítit i na zlé lidi. Kdybychom tedy milovali jenom své přátele, nebylo by v tom nic zvláštního, nic svatého. Své nepřátele máme milovat a takto prokazovat, že jsme dětmi svého vesmírného Otce a v takové dokonalé lásce jemu podobni. Bůh je láska, jež se nejmocněji a nejzřejměji projevila v jeho Synu, a to v tom jedinečném — v Ježíši Kristu, jenž své učedníky miloval věrnou láskou až do konce, dal jim nový příkaz, aby se milovali vespolek, jako On miloval je a prosil svého Otce, aby láska, kterou On jej miloval, byla i v jeho učednících. A jeho učedníci, to jsou všichni, kdož v něho věří, zůstávají ve směrnicích jeho Slova, poznávají takto pravdu a touto pravdou se stávají svobodnými lidmi. (J 8,31-32; 13,1; 34-35; 17,24-26). Láska souvisí nejbezprostředněji s dokonalostí. (1K 13,4-7; Kol 3,14)
Josef Hovorka (SŽ 1975)
