I řekl Hospodin Gedeónovi: „Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjánce do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: ‚Vysvobodil jsem se vlastní rukou.‘“ (Sd 7,2)
Gedeón měl 32 tisíc mužů. Byla to velká armáda, ale oproti mnohem většímu vojsku Midjánců to bylo stále málo. Přesto Bůh řekl, že je jich příliš mnoho na to, aby jim dal vítězství. Viděl do jejich srdcí a věděl, že jim nemůže svěřit úspěch. Nevzdali by Bohu chválu, a Bůh svou slávu nikomu nedá. Ta náleží jedině jemu jako Zachránci.
Izraelci by byli v sebeklamu o své síle, nespoléhali by na Boha. Pýcha je hříchem, který vede k dalším hříchům. Bere Bohu místo, které náleží jedině jemu. Předchází pád. Teprve když Bůh zredukoval počet bojovníků na tři sta, bylo všem jasné, že vítězství může dát jedině Bůh svým zázračným způsobem.
Na co spoléháme v boji s těžkostmi, pokušením? V zápase při službě Bohu? Na zkušenosti, dostatek lidí, zdrojů? Jsou to dobré věci, Bůh je dává, můžeme je používat. Pokud se na ně však začneme spoléhat jako na zdroj jistoty, jako na záruku úspěchu, není to v pořádku. Jen Bůh sám, jeho přítomnost nám může dát vítězství. David říká: „jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.“ (Ž 20,8)
Bůh nás chce vést tak, aby bylo všem jasné, že vítězství dává on, aby všichni chválili a obdivovali pouze jeho (Mt 5,16). Poslouchejme jeho vedení v konkrétních zápasech a službách – co máme použít, kolik toho máme použít. Buďme připraveni sloužit s tím, co máme, buďme také připraveni to zredukovat… A důvěřujme Bohu, že když nás vede, tak nám také dá vítězství.
David Sláma (Cheb 1
