V prvním měsíci prvního roku svého kralování otevřel dveře Hospodinova domu a opravil je… Chizkijáš se vším lidem se radoval z toho, co Bůh lidu připravil, neboť vše se sběhlo nečekaně. (2Pa 29,3.36)
Příběh judského krále Chizkijáše je nádherným příběhem duchovní obnovy, skutečného probuzení. Trůnu se ujímá mladý v dobách vlažné víry, odpadnutí od Hospodina, šířící se modloslužby a první, co udělá, v prvním měsíci prvního roku kralování otevře dveře Božího domu.
Následuje příchod kněží, jejich posvěcení, očištění chrámu, nové uzavření smlouvy s Hospodinem. Obnovují se rozmanité služby. Zaznívají výzvy k horlivosti: „Nebuďte liknaví!“ Vrací se jistota: „Bůh nás vyvolil!“ Z Božího domu musí pryč všechna nečistota a za časného jitra přichází král i velmožové, aby kněží poráželi býčky, beránky, kozly a přinášeli tak oběť za hřích, smírčí obřady za celý Izrael. Nastal čas zápalných obětí, lidé zpívají plni radosti k poctě Hospodina. Zazní trubky, cimbály, harfy a kytary. Padají na kolena, klaní se velmožové, pokleká i samotný král. Shromáždění přináší dary, tisíce beranů.
Kněží je málo, je čas pro službu dalších, tak nastupují levité, kteří, jak čteme, se posvěcovali pohotověji než kněží. Boží lid zažívá probuzení, čas duchovní obnovy, čas Božího navštívení. Nakonec se ohlédnou a radují se z toho, co Bůh lidu připravil, a vyznají, že vše se seběhlo tak nečekaně.
A kde to vše začalo? Na začátku byly jedny otevřené dveře. Nic víc, nic míň. Nemusíš možná dělat velké věci, mít výjimečný vliv nebo speciální talent. Možná stačí jen málo – otevřít a spravit dveře. Jedna malá věc, jedno správné rozhodnutí, malá změna, krok víry, může dát do pohybu věci, které změní tvůj život, život tvého sboru nebo i život celého národa.
Daniel Kuc (Mozaika Plzeň)
