Když se Judejci rozhlédli, viděli, že je čeká boj vpředu i vzadu. Úpěnlivě volali k Hospodinu a kněží troubili na trubky. Pak judští muži spustili válečný pokřik. Za pokřiku judských mužů porazil Bůh Jarobeáma a celý Izrael před Abijášem a Judou. Izraelci se před Judou dali na útěk; Bůh jim je vydal do rukou. (2Pa 13,14–16)
V dnešním textu se muži krále Abijáše ocitli ve výrazné menšině oproti vojsku krále Jarobeáma, a to s počtem 400 tisíc proti 800 tisícům. Tato přesila byla děsivá. Abijášovo vojsko bylo přepadeno a obklíčeno bez možnosti úniku. Z pohledu běžného člověka by se zdálo, že vojáci jdou přímo do záhuby a prožívají možná poslední okamžiky svého života.
Co mohli podniknout? Udělali to jediné, co bylo možné v této zdánlivě beznadějné situaci udělat. Volali k Hospodinu, zazněly jejich trubky a rozezněl se bojový pokřik. Abijáš a jeho muži jednali s vírou, že to, co se zdá nemožné pro lidi, je možné s Bohem. A Bůh opravdu porazil Jarobeáma a celý Izrael.
Kolikrát i my prožíváme stejné pocity jako Abijášovo vojsko? Stojíme před zdrcující bitvou a vypadá to, že není úniku. Jsme obklíčeni a cítíme se poraženi ještě před začátkem boje. Žádné plánování ani složité taktiky nám nepomohou uniknout z nesnází, které se zdají bezvýchodné. Co máme dělat, když se zdá, že nemáme žádné východisko? Musíme stejně jako Abijáš a jeho vojsko volat k Bohu a plně důvěřovat Hospodinu. Věřit, že on nikdy není v menšině, nikdy ho nic nezaskočí a nikdy se neocitne v situaci bez východiska. On sám bojuje naše bitvy a podle své vůle nám přináší vítězství. Vzdávejme díky Bohu za jeho svrchovanost, moc a ochranu nad našimi životy!
EB Mark (Praha – Církev XXI. století)
