Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě boží přijal vás. (Ř 15,7; ČEP)
Pavel píše: Následujte příkladu Kristova, který nás všechny přijal bez rozdílu, bez přijímání osob, připravil místo pro každého z nás. Ježíš nepřišel proto, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil. Ukázal Boží věrnost Židům tím, že naplnil zaslíbení, která Bůh zaslíbil jejich předkům. Ale přišel i proto, aby sloužil pohanům, aby i oni slavili Boha za jeho milost. Zvěstování evangelia Židům i evangelizace a obrácení pohanů jsou naplněním starozákonních zaslíbení. (Pavel tu uvádí SZ citáty, ve kterých pohané chválí Boha a vkládají naději v izraelského Mesiáše - přijde potomek Isajův, bude vládnout národům, pohané v něj budou doufat). Způsob a rozsah požehnání, kterého se dostane pohanům tak, že je Bůh skrze víru přijme jako součást vyvoleného lidu, je snad v době SZ tajemstvím. Ale právě nyní ve službě Pavlově se to uskutečňuje (Kol 1,25nn; Ef 3,2nn). Pavel porozuměl, že tento fakt je zaslíben už Starým Zákonem. Sám svou službu hodnotí jako prostředek, kterým Bůh naplňuje svá zaslíbení, daná pohanům. V tom, že Bůh přijímá celý svět, má naději, která působí pokoj a radost ve víře. Je to naděje působená mocí Ducha svatého. Skrze tohoto Ducha může věřící zakoušet již nyní skutečnosti budoucího věku, pravdu Boží budoucnosti. Již nyní smí ve víře předjímat přicházející Boží království. Křesťan v tomto věku smí v životě vycházet z naděje budoucí plné slávy Boží (5,2).
Bohuslav Procházka (SŽ 1985)
