Ty pak, můj synu Šalomoune, poznávej Boha svého otce a služ mu celým srdcem a ochotnou myslí. Hospodin zkoumá srdce všech, postřehne každý výtvor mysli. Budeš-li se ho dotazovat, dá se ti najít, jestliže ho opustíš, odvrhne tě navždy. (1Pa 28,9)
Bůh nezklame – Bůh je s tebou – Bůh ti pomůže… To jsou věty, které se nám snadno říkají na vítězném konci našich zápasů nebo ve chvílích, kdy zažíváme radost, hojnost a pohodu. Hůře se vyslovují ve dobách, kdy máme pocit, že Bůh neodpovídá, nikde není, a pokud ano, tak nepomůže.
Věřím, že v řeči Davida k jeho synu Šalomounovi najdeme povzbuzení právě do chvil, kdy Pána Boha nikde nevidíme. Vždyť pro jakou jinou situaci by mělo být ujištění „dá se ti najít“, než právě pro chvíle, kdy ho nenacházíme? A kdy se ti Bůh dá najít? „Budeš-li se ho dotazovat.“
Jak se máme dotazovat? Bez jakýchkoliv zábran a obav, že budeme vypadat hloupě, slabě, nebo nepatřičně. Nemusíme si lámat hlavu, jestli Pána Boha nějak zaskočí to, co cítíme v srdci a to, na co právě myslíme. Vždyť on naše srdce dobře zná, „zkoumá srdce všech“, žádná naše myšlenka ho nepřekvapí, už dávno postřehl „každý výtvor mysli”. A jaký je důvod Šalomounovy smělosti, kdy může říci Bohu všechno? Nevychází z jeho síly nebo dokonalé víry, ale z toho, že si ho Bůh vybral: „…neboť jsem si ho vyvolil za syna. Já mu budu Otcem.“ (1Pa 28,6)
Pán Bůh nejen nezklame, ale především neklame! Když skrze evangelium říká, že si tě vyvolil za syna/dceru, můžeš si být jistý/jistá, že když se s otevřeným srdcem a otevřenou myslí ptáš, jistě ti odpoví.
Jindřich Mareš (Vysoké Mýto)
