Bůh Šalomounovi řekl: „Protože máš na srdci toto a nežádal jsi bohatství, skvosty ani slávu, ani bezživotí těch, kdo tě nenávidí, ba nežádal jsi ani dlouhý věk, ale požádal jsi pro sebe o moudrost a umění, jak soudit můj lid, nad nímž jsem tě ustanovil za krále, budou ti dány moudrost a umění, ale dám ti i bohatství, skvosty a slávu, takže se ti nevyrovná žádný z králů, kteří byli před tebou, ani z těch, co přijdou po tobě.“ (2Pa 1,11-12)
Co se stane, když se Boží služebník ve svém srdci rozhodne rozumně a moudře vykonávat svěřenou práci? Služebník, který pochopil, že jednou z nejdůležitějších vlastností je moudrost, rozumnost a spravedlnost. „Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě“ (Př 8,15) Ne nadarmo Mojžíš napsal „Budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost, abys zůstal naživu a obsadil zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ (Dt 16,20)
Ve společnosti, kde schází spravedlnost, dochází k jejímu rozkladu, k anarchii, nabírá na síle ten Zlý. Pokud chceme, aby naše společenství a sbory rostly, nesmíme zapomínat na touhu být naplněni Boží moudrostí, rozumností a touhou po spravedlnosti. To je prostředí, kde může zdravě růst Boží láska. Tam Duch svatý, Duch Pravdy vyučuje svůj lid k Boží slávě. Kde tyto atributy chybí, jsou vzájemné vztahy pokroucené a zamotané. Duch svatý nemůže pracovat, i kdyby chtěl.
Náš Pán a Spasitel má největší radost, když toužíme po lásce a vytváříme prostředí hledání moudrosti, rozumnosti a spravedlnosti. Jako bonus nám může požehnat i v pozemských záležitostech. Vždyť i apoštol Pavel vybízí, aby člověk pracoval, aby měl z čeho dát potřebným (Ef 4,28).
Bůh miluje obětavé a pracovité služebníky. Líný nesklízí ovoce, toho se dočká pouze ten, kdo se namáhá a pracuje. Jak slavné bylo požehnání Šalomouna, když z hloubky svého srdce žádal, co se Bohu líbí. Věrně a rozumně vykonávat to, k čemu nás Bůh povolal.
Štefan Halža (Brniště)
