Toho času v Izraeli soudila prorokyně Debóra, žena Lapidótova. Sedávala pod Debóřinou palmou mezi Rámou a Bét-elem v Efrajimském pohoří a Izraelci za ní přicházeli, aby je soudila. (Sd 4,4-5)
Ženy měl v Izraeli podřízenou pozici, ale Bůh přesto povolával některé z nich do služby svému lidu do významných pozic (Miriam a Hulda byly prorokyně – Ex 15,20; 2Kr 22,14).
Na Debóře mě zaujalo několik věcí. Byla prorokyní: měla blízký vztah s Bohem, slyšela jeho hlas, Bůh jí svěřoval své slovo, aby ho vyřizovala lidem. Bylo to slovo do konkrétní situace lidí, národa. A také musela lidi volat k pokání, k návratu k Bohu, k poslušnosti Zákonu, tak jak to dělali proroci poslaní Hospodinem. Soudila lid. Měla Boží moudrost, vhled, odvahu říkat pravdu, rozsuzovat spory a nenadržovat ani jedné straně sporu…
Měla povolání od Boha, které lidi potvrdili, poznali to – sami za ní chodili, aby je soudila. Věděla, jaké je její povolání a jaké je Boží povolání jiných. Nebyla pyšná, aby chtěla zastávat úkol, který měl Bůh pro jiné: vyřídila Bárakovi Boží příkaz jít a bojovat i to, že skrze něj Bůh vysvobodí Izraele. Byla i pokorná a ochotná pomoci – když Bárak nechtěl jít sám, šla s ním.
Pokud tě, sestro, Bůh povolá, abys sloužila, dělej to. Jako Debóra usiluj o blízký vztah s Bohem. Vyřizuj jeho slovo, volej ostatní k poslušnosti Bohu a jeho slovu. Když tě Bůh povolá, dá ti i potřebnou moudrost, vhled, odvahu, pokoru…
Buďme vděční za zbožné sestry, které si Bůh povolává, aby nám sloužily, za to, že nás vybízejí k důvěře v Boha, odvaze a poslušnosti.
David Sláma (Cheb 1)
