Té noci mu Hospodin poručil: „Ihned sestup do tábora nepřátel, neboť jsem ti je vydal do rukou. Jestliže se bojíš sestoupit sám, sestup do tábora se svým mládencem Púrou. Uslyšíš, o čem budou mluvit. Pak jednej rozhodně a vtrhni dolů do tábora.“ (Sd 7,9-11a)
Gedeón zůstal se třemi sty muži. Věděl o nesmírné převaze nepřítele. Jak se cítil? Bůh ho viděl a promluvil k němu, aby ho povzbudil. Ujistil ho o vítězství. A navíc mu chtěl dát znamení, které mu mělo pomoci důvěřovat Bohu. Měl sestoupit do tábora Midjánců a to, co uslyší, pro něj bude posilou. Bůh viděl jeho strach, a proto mu dovolil vzít si s sebou služebníka.
Přišli k jedné z hlídek právě ve chvíli, když jeden muž vyprávěl druhému sen: pecen ječného chleba povalil midjánský stan. Protože tehdy byl ječmen podřadnější, asi o polovinu až třetinu levnější než pšeničné zrno, znamenalo toto přirovnání, že bojovníci Gedeóna jsou daleko slabší než Midjánci. Druhý muž sen vyložil tak, že to musí znamenat, že Bůh vydal Izraelcům jejich tábor. Gedeón už víc nepotřeboval. Poklonil se Bohu a šel, jednal ve víře v Boží zaslíbení.
Bůh i nás vidí, ví o našich zápasech a ví, v jaké jsme situaci. Mluví k nám svým Duchem a prostřednictvím svého Slova. Povzbuzuje nás, že když děláme to, co on chce, je s námi a dá nám potřebnou sílu překonat pokušení, odpustit, zvládnout úkol, který nám dal… Způsobuje, že můžeme slyšet povzbuzení i od těch, kteří si ani neuvědomují, že jejich řeč je slovem od Boha pro nás. Bůh nás povzbuzuje i prostřednictvím našich přátel, kteří s námi jsou v těžkých situacích, podobně jako Gedeóna povzbuzovala přítomnost jeho mládence Púry.
Děkujme Bohu za to, že o nás ví a že k nám mluví, že přichází na pomoc našemu strachu a obavám. Zažil jsi takové Boží povzbuzení? Chval za to Boha. Pokud povzbuzení potřebuješ, Bůh najde způsob, jak tě povzbudit.
David Sláma (Cheb 1)
