Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej. (Oz 11,4)
Hospodin, všemohoucí Bůh touží po obecenství s námi, s lidmi které stvořil, které si vyvolil a které miluje. Touží po nás, a proto nás volá a s láskou se k nám sklání. V naší lidskosti se nám dává poznat jako milující Tatínek, který své děti nosí v náručí, krmí, uzdravuje. Když čtu Hospodinovo stýskání na jeho lid, napadá mě: „Jak se mohli Izraelci odvrátit od tak úžasného živého Boha k ohavným modlám¬! To my, kdybychom byli na jejich místě… …dopadli bychom možná úplně stejně.“
Ale Hospodin nás přesto neodvrhne, protože je Bůh, a ne člověk. Znovu a znovu k nám přichází a do naší lidskosti nám posílá vzkazy, kterým rozumíme. Nadhazuje nám lana upletená z lásky a doufá, že se jich chytíme, aby nás mohl vytáhnout a zachránit z našeho bahna hříchu.
Když jsem začínala přemýšlet o tom, jestli je možné, aby existoval Bůh, připravovala jsem se právě na zkoušku z genetiky. Knihy, které jsem musela nastudovat, vycházely (tak jako celé naše školství) z evoluční teorie. Nikdy mi tento výklad neseděl. Ale uvěřit, že všechno kolem nás i nás samotné stvořil nějaký Bůh, kterému na nás záleží? Moudré knihy se mě snažily přesvědčit, že to je bláznovství. Učila jsem se v zámeckém parku. Vedle mě kvetl modrý kosatec. Pozorně jsem si prohlédla tu dokonalou krásu. A bylo rozhodnuto. Tato „obyčejná“ květina nemohla vzniknout žádnou náhodou! Tatínek mi poslal dopis v podobě modrého kosatce, kterému jsem rozuměla a který mě k němu přitáhl.
Ať je to teorie evoluce, materiální zajištění nebo třeba intelektuální pýcha, také v dnešní době máme mnoho model. Někdy máme tendenci spoléhat na ně víc, než na Boha. Já si dnes hovím v bezpečné síti spletené z mnoha provázků, na kterých jsou navlečené moje osobní důkazy o Boží lásce ke mně. Tuto zdánlivě lehkou a vratkou síť bych už nevyměnila za žádnou silně a seriózně působící pevnost, jakou nabízejí falešné modly. Chyťme se každého lana, které nás táhne domů k Tátovi.
Renata Rokůsková (Litoměřice)
