I úpěli Izraelci k Hospodinu a Hospodin jim povolal vysvoboditele, aby je vysvobodil, Otníela, syna Kenazova, mladšího bratra Kálebova. (Sd 3,9)
Izrael opustil Boha, neposlouchali ho, lid sloužil modlám okolních národů. S tím se pojil i nemorální život, ke kterému tyto kulty vedly. Bůh je vydal do ruky nepřátel. Zjistili, k čemu vede život bez Boha, život v područí zla. Teprve útlak je přivedl k tomu, aby začali volat k Hospodinu. Bůh byl nesmírně milostivý, a jejich volání vyslyšel. Byl ochoten je zachránit. Povolal k tomu Otníela, kterého zmocnil svým Duchem.
Zdá se, že vysvobození přišlo nejprve v tom, že je Otníel rozsuzoval. Vracel je k Bohu, aby on byl opět jejich Pánem v záležitostech každodenního života. Měli žít podle Božích příkazů, jednat jeden s druhým podle jeho vůle. Když se napravil jejich osobní vztah s Bohem, pak přišel čas jít do boje proti vnějšímu nepříteli. A Bůh dal vítězství.
Bůh slyší naše volání o moc. Když jsme zhřešili a vzdálili se od něj, do našeho života přišly těžkosti. Jestliže na nás dolehly důsledky hříchu pro naše špatné rozhodnutí, volejme k Bohu o pomoc. Možná si jako marnotratný syn uvědomíme, jak dobré to bylo žít s Bohem. Jak dobrý Bůh je a jaké to je žít bez něj, vydaný zlým žádostem, ačkoli hřích se ze začátku jevil tak příjemný a život bez Boha tak volný…
Bůh je tak milostivý, že slyší naše volání o pomoc, naši prosbu o odpuštění. Chce nás přijmout, odpustit nám a pomoci nám.
David Sláma (Cheb 1)
