Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti (Iz 53, 8–9)
Ježíšův život byl plný paradoxů a jeho smrt zvlášť, jak zpíváme v jedné písni: „Svatý se dotýkal nečistých, sloužil ten, kdo měl být uctíván, Král umýval nohy svým poddaným, nevinný za hřích byl potrestán.“ Paradoxy přirozeně přitahují naši pozornost, ale obávám se, že ty, které se pojí s Ježíšovým životem a smrtí, nám nejednou unikají. Už jsme je slyšeli nebo četli tolikrát, že nám hrozí, že nás přestanou udivovat. Přitom dějiny, dokonce ani nejdivočejší lidská fantazie nic srovnatelného nenabízí. Podivujeme se nad kdečím, a přitom v celém vesmíru nenajdeme nic podivuhodnějšího než zástupnou smrt Krále králů.
Ano, takový byl Boží plán. Jeho rozhodnutí dávno před stvořením světa, že Boží Syn se sníží z nebeských výšin do prachu lidské bídy, že jeho sláva bude v jeho chudobě a jeho síla v jeho smrti. Ti, kdo se na Boží vůli neptali, se stali jeho nástroji a vykonavateli jeho záměru, abychom my, kdo jsme vinni jeho smrtí, došli prolitím jeho krve odpuštění. Lidskou zlobu a závist Bůh použil jako prostředek k vykoupení a usmíření. Pro rozumně uvažující to je bláznivá zvěst, ale pro ty, kdo věří, to je Boží moc k záchraně před tím nejhorším trestem. Divme se a žasněme, jak hluboká je Boží láska. Jak je vynalézavá. Jak je pokorná a prostá, a současně slavná a důmyslná. Jak je obětavá, a přitom náročná. Můžeme se snažit o sebehlubší vyjádření, a stejně nepostihneme její velikost. Můžeme přinést jakoukoli odpověď, stále bude nedostatečná. A cokoli přineseme v oběť díků bude jen stínem toho, co by bylo adekvátní reakcí.
Jak nepostižitelná je hloubka Božích záměrů!
Petr Stehlík (České Budějovice)
