A stále přibývalo mnoho mužů i žen, kteří uvěřili Pánu. (Sk 5,14; ČEP)
Odhalení a okamžité potrestání manželů Ananiáše a Safiry působily v prvním křesťanském sboru jako očišťující prostředek. Bylo nad slunce jasné, že zasáhl Bůh. Zesílilo přesvědčení, že patřit ke sboru křesťanů je svatá věc, protože jejich vyvýšený Pán každého věřícího v každé chvíli dobře zná a nenávidí přetvářku. Proto se od případu oněch dvou všichni důsledně před hříchem chránili a svůj život žili upřímně, především svému nebeskému Pánu odevzdaně. Všechen lid si tím více všech křesťanů vážil a dával jim svědectví, že jsou v plném slova smyslu Boží lidé.
Dva výrazně závažné momenty přispěly k svěžímu postupu života církve. Napomenutí případu Ananiáše a Safiry, posílení víry uzdravením chromého od narození u dveří chrámových. Nezůstalo však při jednom uzdravení. Apoštolé mohli mocí Ducha svatého zastavit působnost jiných těžkých nemocí, proti kterým nebylo pomoci. Vážnost apoštolů a všeho Kristova lidu se v jejich okolí ještě zvětšovala. V plném slova smyslu jim lidé důvěřovali. A protože apoštolé neprováděli mocné činy jinak než ve jménu Ježíše Krista, ustálilo se přesvědčení, že On, Ježíš Nazaretský, byl nevině odsouzen a že Mesiášem není nikdo jiný než On. Příklad víry, příklad zmocněného, do důsledku nového života věřících, byl silou, která nevěřící nezadržitelně přitahovala. Co se děje skrze naše ruce?
Karel Ira (SŽ 1985)
