Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno. Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem. (Ž 116, 17-18)
Žalmista zde vyznává, že Hospodina miluje. Hospodin je milostivý, spravedlivý, slitovává se. On je nás ochránce, který nám dává odpočinek, chrání nás před smrtí, naše oči od slz a nohy od klopýtnutí. Boží charakter je úžasný. Do tohoto Božího charakteru jsme se zamilovali. A protože Pan Bůh tak jedná, my můžeme prožívat tyto vlastnosti na vlastní kůži.
A žalmista se pak ptá: „jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mně tolikrát zastal?“ (v. 12) Stejná otázka zní i pro nás. Jak se můžeme odvděčit Hospodinu, že se nás tolikrát zastal?
První věcí je vzdát mu díky. Být mu vděčný (v.13 a 17). Děkovat mu, chválit ho, zpívat mu, děkovat v srdci i před ostatními. Druhou věcí je být Bohu věrný. (v.14 a 18) Stát na tom, co jsem Bohu slíbil, když jsem ho přijal, následovat ho a poslouchat. Obě dvě věci se dvakrát opakují, nejspíš pro vyzdvižení důležitosti.
Kdysi jsem sliboval manželce, že ji zachovám věrnost a budu milovat v dobrém i ve zlém. Někdy si tento slib musím připomínat, že chci být věrný tomu, co jsem jí slíbil a vyjadřovat jí vděčnost za to, jaká je a co pro mě dělá.
A podobné to je s i Ježíšem. Být vděčný a být věrný tomu, co jsem mu slíbil je to nejlepší, jak mohu dát najevo, že si vážím tolika dobrých věci, které pro mě Hospodin udělal.
Dnešní otázka tedy zní: Za co mohu být dnes vděčný a v čem potřebuji být věrný?
Vladimír Zeman (Misijní odbor, Vysoké Mýto)
