Běda tomu, kdo množí, co není jeho – jak dlouho to potrvá ? – tomu, kdo se obohacuje vydíráním. Což nepovstanou v okamžiku tvoji věřitelé, neproberou se ti, kdo tě děsí, a nestaneš se jejich kořistí? (Abk 2,6-7; ČSP)
Abakuk tento rozhovor s Bohem zapsal před více než 2600 lety. Nemáte pocit, že je to slovo do dnešní doby? Že i toto místo v Písmu, které nečteme – troufám si tvrdit – tak často, je aktuální také pro dobu, ve které žijeme dnes? A jistě si říkáte: ano, ten či onen vládce, ovládaný svou chamtivostí, se i dnes snaží vzít si silou něco, co mu nepatří. Nebo se alespoň snaží pomocí vojenské či finanční síly uplatnit vliv, na který podle nás nemá nárok.
Nicméně ten text promlouvá i do našich malých, možná nepatrných sfér vlivu. Je třeba si klást otázku, zda se i v mém životě někde neuhnízdila chamtivost a zda není něco, co bychom si rádi silou utrhli pro sebe, protože se nám to zalíbilo. Ovšem běda každému, kdo nemá ve svém srdci Ježíše, kdo mu nevydal vše, kdo se nevzdal všech svých nároků.
Ve dvacátém verši je napsáno „Ale Hospodin je ve svém svatém chrámu. Zmlkni před ním celá země!“ Ano, s pokorou uznáváme Boží svrchovanost, on je i dnes nade vším co se děje na celé zemi a ví také, jaké je moje srdce. Je Hospodin ve tvém svatém chrámě? Má v něm dostatek místa? Duchu svatý, ukaž mi, co jsem ti ještě nevydal. Kterých nároků jsem se ještě nevzdal? Co jsem měl dávno opustit a neopustil jsem? Po čem dychtím a neměl bych?
Pane, chci, abys v mém svatém chrámě přebýval jen ty, chci se tebou nechat vést! Děkuji, že jsi mi odpustil.
Ivo Pospíšil (Šumperk)
