Kdo však má tolik síly, aby jemu mohl vybudovat dům? Vždyť jej nemohou pojmout nebesa, ani nebesa nebes. A kdo jsem já, abych mu budoval dům? Leda abych před ním pálil kadidlo. (2Pa 2,5)
Náš Bůh je úžasný. Nejen že má nádherný charakter, který můžeme poznávat v příbězích na stránkách Bible a v našich životech, ale je i velký. Nejen ve smyslu moci, ale také velikosti.
V dnešním textu se král Šalomoun chystá stavět chrám a žádá o spolupráci krále Chúrama, vládce Týru. Ten už dříve pomáhal jeho otci Davidovi postavit palác, aby měl kde bydlet. Šalomoun však vyznává, že tentokrát to nebude budova k bydlení ani přebývání, ale k uctívání. Vyzvedává Boží velikost, nejen nad všechny bohy, ale také nad lidské schopnosti postavit tak velkou budovu, aby se Bůh do ní vešel. Bůh stvořil zemi i nebesa, celý vesmír je před ním jako na dlani. Jak by se mohl vejít do byť největší modlitebny, kostela či chrámu? Chrám podle něj má být místem, kam přichází Boží lid, aby Boha uctíval. Místem ztišení, setkání s Bohem.
Je dobré mít takové místo i v našem okolí, místo, kde se Boží lid může scházet a společně Boha uctívat. Ale pravdou zůstává, že největším a nejkrásnějším chrámem, kde se můžeme setkat s Bohem a uctívat ho, je modrá obloha a zeleň stromů a trávy – tedy Boží stvoření. V neděli můžeme uctívat Boha s jeho lidem v naší modlitebně či kostele a v týdnu pak uprostřed jeho stvoření. Bůh má rád, když ho uctíváme a já jsem moc ráda, že je tak velký, že se nevejde do žádné modlitebny a můžeme ho uctívat kdekoli, protože je všude s námi.
Martina Matysová (Brniště)
