Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou. (Ř 12,1)
Rozumná peče o tělo je nutná. Jde o zachování zdraví. Jde však o vyšší věci. Dejme se osvobodit zákonem ducha v Kristu od zákona hříchu (Ř 8,2). Pak, jako svobodní, nebudeme otročit tělu v žádostech zlých! Ti, kdo žijí tělu, Bohu se líbit nemohou. Jaká v tom síla, když se člověk nezalibuje sobě, lidem, ale samému Bohu! Bez víry není možné líbiti se Bohu. Nestačí víra bez skutků, víra, která jen uzná existenci Boží.
Nutno věřit nejen v Boha, ale věřit Bohu a jeho Slovu! Víra nás spojí s Bohem v Kristu, uvede v poznání moci smrti a moci vzkříšení Kristova (Fp 3,10). Pak se zjeví sláva Kristova v nás a mezi námi v církvi. Vůle Boží je posvěcení naše. Pamatujme, tělo odporuje duchu (Ga 5,17). Věřící se poddává vedení ducha. Proto opouští rád vše, co poskvrňuje tělo; nikotin, alkohol a každou nečistou žádost! Vydává tělo své Bohu v oběť živou, svatou a rozumnou službu. Těla naše jsou údy těla Kristova (1K 6,15;19-20). Všichni věřící jsme byli jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo (1K 12,13). Tělo naše chce mít Bůh chrámem, v něm a skrze něj má být oslaven! Požadavek Boží zní: „Svatí buďte, neboť já svatý jsem.” Dejme se uchvátit od Krista (Fp 3,12).
Alois Erlich (SŽ 1961)
