Dal jsem se najíti těm, kteříž se na mne neptávali, nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali, a národu, kterýž se nenazýval jménem mým, řekl jsem: Teď jsem, teď jsem. (Iz 65,1)
Boží zájem o člověka je veliký. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu především pro sebe. Chtěl s ním mít obecenství, chtěl mu být nablízku. Ale člověk svým nepřátelstvím, svou neposlušností a vzdorem musel z Boží přítomnosti odejít. Ani tehdy se Bůh od člověka neodklonil. Hledal jej nejen v ráji, ale přibližoval se k němu skrze své věrné služebníky (Žd 1,1). Prorok Izaiáš tlumočí Boží zájem o člověka slovy dnešního textu: „Zjevil jsem se těm, kteří mne nehledali”. Zjevil svou milost těm, kteří se na něj neptali. Jako milující otec vztahuje ruce k marnotratným synům a dcerám. Hříšný člověk odmítá jeho lásku, pohrdá jeho spasením. Tím přivolává na svou hlavu spravedlivý soud. Jednou bude bez výmluvy. Místo radosti bude truchlit, místo blahobytu bude mít nouzi, místo života mu bude údělem smrt. Ne my jsme ho vyvolili, ale On vyvolil nás. Ti, kteří opouštějí Hospodina a zapomínají na „horu svatosti”, budou se muset sklonit jednou před jeho soudem.
„Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteří věří ve jméno jeho.” (J 1,12) Dítě Boží nemá nikdy v ničem nouzi. Nebeský otec pečuje o všechny jeho potřeby, o jeho bezpečnost. Proto bude syn ve svém srdci plesat svému Pánu a radovat se v jeho blízkosti.
Uvědomuješ si nezaslouženou milost, kterou jsi obdržel? Proto „mlčenlivě se měj k Hospodinu a očekávej na něj pečlivě”. (Ž 37,7)
Daniel Průša (SŽ 1982)
