Achazjášovi bylo dvaačtyřicet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jeden rok. Jeho matka se jmenovala Atalja; byla to dcera Omrího. I on chodil po cestách domu Achabova, neboť jeho matka mu radila k svévolnostem. (2Pa 22,2-3)
V pátek jste si mohli přečíst – a pokud jste nečetli, rychle to dožeňte – úvahu o rodinných poutech. Dnes se podíváme na příběh v lecčems podobný, přesto však jiný. Ostatně takové jsou lidské životy, v lecčems podobné, ale zároveň vždy originální.
Achazjáš byl syn Jórama, špatného krále, který se nedokázal vymanit z rodinných pout své manželky a Achabova domu. Achazjášův příběh se jeví podobně. Stane se králem, ale je spoután rodinnými pouty své matky, dcery Achaba, izraelského krále, který byl ztělesněním špatného vládce, konajícího co je zlé v Hospodinových očích. Není neobvyklé, že matky mají vliv na své syny a v historii často vládly za nezletilé syny. Jenže! Achazjášovi bylo 42 let, když začal kralovat. To nebyl nedospělý chlapec, jehož špatnou vládu můžeme svést na vliv matky nad nedospělým synem.
Achazjáš byl dospělý, ba ve věku, kdy už měla nastoupit významná životní moudrost. Ale nestalo se tak. Achazjáš zůstal pod silným vlivem své matky. Mohli bychom říct, že někdy to nemusí být špatně. Radí-li matka či otec k dobrému, mají-li moudrost, kterou syn nemá, pak to může být funkční vztah. Ale pokud matka radí k svévolnostem, tedy ke zlému, pak je takový vliv třeba odmítnout a odsoudit. Jistě to není snadné, zvlášť s ohledem na páté přikázání Desatera. Ale někdy je nezbytné odmítnout vliv i těch, kteří na to mají jisté právo. Ovlivňování ke zlu je nezbytné odmítnout vždy, protože odpovědnost před Bohem neseme za své životy pouze my sami. Achazjáš byl svéprávný a Hospodinu se zodpovídá za svá rozhodnutí a konání.
I dnes jsou lidé pod vlivem svého okolí nebo svých blízkých. Někdy je to v pořádku, jindy to vede ke špatným koncům. Rozpoznávejme, jak a čím nás naše okolí ovlivňuje. Rozpoznávejme, zda konáme, co je dobré nebo zlé v Hospodinových očích. Odpovědnost nakonec leží na nás, ne na našich matkách, ženách nebo na komkoliv jiném. Pamatujme: „Každý bude odpovídat sám za sebe.“ (Ga 6,5)
Luděk Šíp (Pardubice)
