Hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný. A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny. (1Kr 3,12-13; ČEP)
Není to úžasné, že člověk může mít osobní spojení s Bohem, aby mohl poznávat kdo je a jaký je?! Nezasvěcenému čtenáři dnešního biblického vyprávění by se mohlo zdát, že jde o pohádku a ne skutečnost. Ten, nad kým se však Pán Bůh smiloval, jako nad Šalomounem, ví, že vůbec nejde o pohádku, ale nádhernou a hroznou skutečnost. Neboť být ve spojení s Tím, kdo je třikrát svatý, znamená si dát veliký pozor na svůj život, své chování, skutky i slova. Patřit k vyvoleným Božím znamená mít jiné normy života, než mají druzí. Ty určuje sám Bůh a jim musí odpovídat všecko - i naše myšlení a cítění.
Někdo si poví, že je málo radostného na tom být Božím dítětem a služebníkem. A co je radostného na tom nebýt Božím dítětem a služebníkem? Ano, v plné míře platí slovo Písma: „S bázní a třesením konejte své spasení!“ Je to však nesmírná výsada stát ve službách Nejvyššího. Být dítětem nebeského Krále.
Král Šalomoun dobře věděl, že stát v čele národa vyvoleného znamená mít k tomu moudrost a srdce rozumné. Proto se za to k Pánu Bohu modlí. A Hospodinu se to líbilo. Šalomoun neprosí za bohatství, dlouhý věk nebo skalp svých nepřátel. Jeho prosba míří k věcem ušlechtilým a vskutku potřebným a požehnaným. A král izraelský dostane, zač prosí. A ještě i to, za co neprosil…
Neřekl Pán Ježíš: „Hledejte království Božího nejprve a jeho spravedlnosti a toto vše bude vám přidáno?“ Ano, řekl. A za svým slovem stojí i dnes. Zkus je!
Pavel Titěra (SŽ 1982)
