David se doptával Boha: „Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš mi je do rukou? Vystoupili tedy do Baal-Perasimu a tam je David pobil.“ (1Pa 14,10-11)
Když se David skrýval v jeskyních před tehdejším králem Saulem, přidávali se k němu bojovníci, bohatýři. V 1Pa 11 je uveden jejich seznam. Byli mezi nimi i nevídaní siláci, ale David nespoléhal na jejich sílu, ale na Hospodina.
Radil se s Bohem, o tom svědčí jeho žalmy. Prosí v nich o pomoc, ubezpečuje se, že Hospodin zůstává věčně, chválí Hospodina, slaví a vzývá jeho jméno, ví, že vyslýchá modlitby a sklání se k bezmocným. Zpíval o Božím milosrdenství. V žalmu 102 prosí Hospodina, aby mu odpověděl v jeho soužení, a když je sklíčen, vylévá před Hospodinem své lkání. David je Boží muž, proto se doptává Hospodina i na to, zda má vytáhnout proti Pelištejcům. Žádá jeho odpověď, protože touží být poslušný.
V dnešní době také prožíváme různé strasti. Máme sice jiné oblečení, jezdíme v autech, místo na koni, bydlíme v jiných domech, ale lidské srdce se nezměnilo. Dostaneme-li se do těžkostí nebo na životní křižovatky, i my potřebujeme – stejně jako tehdy David – jít za Hospodinem, radit se s ním a doptávat se ho na jeho vůli pro náš život. Díky Ježíšově vylité krvi, jeho oběti na kříži a vzkříšení máme přístup až k Božímu trůnu a smíme před ním vylévat svá srdce. Můžeme prosit o pomoc, chválit jej, vzývat jeho jméno a především děkovat, že se nad námi smiloval.
Dnes může ve víře kdokoliv přijít pod kříž Pána Ježíše, pokořit se před ním, učinit pokání, ze srdce vyznat svoje hříchy a přijmout jeho odpuštění a nový život. Poté se křtem připojit k bratřím a sestrám, posadit se v Boží škole do první lavice a nechat se od něj vyučovat prostřednictvím kazatele. Děkuji Pánu Bohu, že je stále stejný, že i dnes za ním smíme přicházet s prosbou o radu a pomoc, jako tehdy chodil král David.
Marie Horáčková (Blansko, Odbor pro manželství a rodinu)
