Synové pak Izraelští podlé počtu svého, knížata [čeledí] otcovských a hejtmané a setníci a úředníci nad těmi, kteříž přisluhovali králi ve všech věcech jedni po druhých, vcházejíce a vycházejíce na každý měsíc, přes všecky měsíce roku: V jednom každém houfě [bylo jich] čtyřmecítma tisíců. (1Pa 27,1)
Kdyby tu nešlo o Davida, bylo by příliš obtížné udělat z této kapitoly podobenství poměrů novozákonních. Obtíž je v tom, že se tu popisují správní poměry státu. Avšak v duchovním slova smyslu je Kristus „synem Davidovým“ (Zj 22,16). I on má lidi v služebním poměru. Ale nebudeme tvrdit, že farní úřady jsou vskutku orgány věci Kristovy, neboť víme, že se tam vyřizují především vlastní věci církevní. Služební funkce v poměrech církve Kristovy se docela dobře obejdou bez názvu úřad. Kristus má své funkcionáře především v rodinách, kde je vždy možno, aby se dva nebo tři sešli k jeho jménu. Vždyť vskutku věřící mladý muž si hledí vzít za manželku věřící dívku. V takové hlavě rodiny Kristus hned získává svého funkcionáře. Oba pak mohou vykonat velmi mnoho pro věc Kristovu. Dále jsou tu bratrské sbory, kde se uplatňují dary, jak je „rozděluje Duch“ (1K 12,11). Zde sice Pavel uvádí jenom
devět darů čili charismat Ducha, ale pak nakonec upozorňuje na ještě lepší charisma, totiž na lásku. Láska se může stát v našem životě ovocem Ducha jenom tenkrát, když se nám dostalo darem lásky Boží skrze Ducha sv. (Ř 5,5). Dále je tu charisma modlitby za jiné (2K 1,11). Kdo vskutku dokáže účinně prosit za někoho jiného, má nesmírný dar Ducha. A konečně je tu
charisma věčného života v Kristu, tedy již zde (Ř 6,23). A to je větší dar než kterýkoli jiný uvedený v 1K 12.
Jozef Hovorka (SŽ 1968)
