…nebo nastrojil cesty své před Hospodinem Bohem svým. (2Pa 27,6)
Sotva byl David korunován, myslel na obnovu života s Bohem. Začíná velmi dobře. Nechce však nic podnikat sám, a proto svolává lid a chce slyšet jeho mínění a mít jistotu vůle Boží. „Jestliže se vám líbí, a jestli to od Hospodina Boha našeho, abychom zase k nám přivezli truhlu Boha našeho.“ (2-3)
David dobře věděl, že všecko neštěstí v minulosti bylo zaviněno nedbáním celého národa - nejen Saule - na Boha, na jeho vůli. Chce proto, aby všechen lid projevil ochotu k nápravě nepřirozeného stavu, že truhla Hospodinova, znamení smlouvy Boží a Boží přítomnosti byla zastrčena v zákoutí. A tak David a s ním všechen lid izraelský převezli truhlu z domu Abinadabova na nové místo do domu Obededoma Gittejského.
Avšak i hledání království Božího má určité řády, s nimiž si nelze zahrávat. Každému je jasné, že se nesmí dotýkat bez nebezpečí předmětů s vysokým elektrickým napětím, ale ne každý chce pochopit, že vše, co nějak souvisí s Bohem — jeho Zákon, jeho příkazy, jeho zaslíbení a řády — jsou naplněny božskou mocí buď k životu nebo k smrti. Ap. Pavel mluví o evangeliu jako o životodárné vůni k životu nebo k smrti (2K 2,15). Truhla přinesla Uzovi smrt, Obededovi požehnání. Uzovi za dvacet let, kde byla v domě jeho otce, zevšedněla a také s ní jako s něčím všedním zacházel.
Rudolf Petr (SŽ 1968)
