Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. (Ž 94,12)
Bez tohoto usměrnění nemůžeme být šťastní (blahoslavení). Člověk může být šťastný, jen když může být spokojený. A spokojený může být jen v pokoji, jejž dává Bůh. Boží nejvlastnější jméno je vyjádřeno hebrejskou zkratkou JaHVeH a napovídá, že vesmír je ovládán někým, kdo věčně bude týž, jenž být má. Taková je základní zákonitá souvislost daných jevů skutečnosti. Jinak by se všechno rozložilo v neřád a zmatek. Jestliže se Bůh ze své vůle zavázal, aby vždy byl týž, jenž být má, takže jeho konání není nikdy libovolné, přeje si, aby i lidé měli podobnou vůli. Chování živočichů je chtěj nechtěj usměrněno instinktem. Ale my, jakožto tvorové s vyspělým rozumem, citem a vůlí, se máme dát usměrnit zákonitou souvislostí, jež platí pro člověka a je vyjádřena slovy Božího zákona, tzv. Starého před Kristem a Nového po Kristu. Není nic dokonalejšího nad Boží zákon (Ž 19,8). Dá-li Boží Duch člověku sílu a schopnost, aby se choval podle pro dnešek daného Nového zákona, je v tomto daru i dar pokoje, tj. souladu, harmonie, vyrovnanosti, a proto i záruka spokojenosti a štěstí člověka. Kdo se dává vést a posilovat tímto Duchem, dává se v podstatě usměrňovat zákonitostí, která platí pro člověka, jenž má a může nalézat v Kristově oběti svou záchranu, protože tato oběť přivodila seslání onoho slíbeného Ducha, jenž poskytuje potřebnou usměrňující sílu každému věřícímu a Kristu oddanému člověku (J 14,26).
Josef Hovorka (SŽ 1975)
