Nebo Řeků i kterýchkoli jiných národů, i moudrých i nemoudrých, dlužník jsem. (Ř 1,14)
Dnešní oddíl hovoří o naléhavé potřebě každého člověka: být zachráněn před hrozbou věčnosti. Postoj apoštola nám připomíná zavazující zodpovědnost povědět vážné slovo o posledních věcech člověka. Je to záchrana před Božím soudem. Není to slovo zůstávající u povrchu problému, totiž k uspokojení touhy po „štěstí“. Proto neříká: „Pojď k Ježíši a budeš šťasten“, ale proniká hlouběji s poukazem na Boží soud: nepůjdeš-li, zahyneš! (1,18 a 6,23). Poznání skutečnosti, že „odplata za hřích je smrt“ s dosahem za hranice pozemského bytí nedopřálo Pavlovi klidu. S nasazením života, s vkladem veškeré své bytosti a všech tělesných i duševních sil, bez ohledu na vlastní prospěch a pohodlí, burcuje ze spánku duchovní smrti a otupělosti svědomí. Poselství evangelia mu osobně nic nevynáší. Jen svízele, rizika, utrpení, ztráty - a přece ho nic nemůže zadržet. Musí zvěstovat evangelium, radostnou zprávu o Božím odpuštění pro hříšného člověka. Všichni bez rozdílu mají šanci být zachráněni. Podmínkou je víra v toho, kterého Bůh poslal. Člověk hledá pouze únik ze všedních strastí a pohodu ke všemu konání. Kéž bychom jako Pavel cítili zodpovědnost za životy druhých a dokázali zapojit veškerou svou snahu pro jejich záchranu!
Ervín Kubalík (SŽ 1985)
