Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá. (Př 27,23)
Jistě bychom mohli toto vyjádření pochopit dvojím způsobem. V knize Přísloví, ze které si čteme, se jedná o stáda dobytka. Ale také o péči, kterou toto stádo potřebuje a o užitek, který přináší. Když myslíme na slovo a odkaz Pána Ježíše (J 21,15-17), tak, jak je On připomíná apoštolu Petrovi, rozumíme tím osobní péči člověka o jeho duši. To, co tehdy Pán připomínal s takovou naléhavosti jednomu ze svých učedníků, nebylo adresováno jenom Petrovi. Když apoštol Petr později píše svou epištolu (1Pt 5,1-3), je to slovo o pastýřské péči pro starší sboru. V odkazu všeobecného kněžství je tato péče rozšířena tak, že to má být zájem každého věřícího bratra a sestry. Skutečný, opravdový zájem o to, jak se má duchovně bratr a sestra, se kterým žiji ve sboru, v Boží rodině. Máme skutečně takový zájem jedni o druhé? Někdy jsou věřící rodiče přepečliví o své děti. Dbají - a jistě právem - o to, aby správně rostly, dbají na jejich zevnějšek a chování. Zajímají se plným právem, jak jejich děti žijí a s kým se stýkají. Toto považujeme za samozřejmé. A co ve sboru? V tom nejlepším slova smyslu máme být strážnými svých bratří a sester. Není pro mne problémem sdílet bolest a břemena svých duchovních sourozenců? A umíme se radovat z jejich radosti? To bývá někdy těžší. Silnější i slabší smíme společně putovat jako poutníci k nebesům.
Jiří Šperl (SŽ 1986)
