Pamatuj za to na mě, můj Bože, a nevymaž moji věrnost, kterou jsem prokázal domu svého Boha a jeho strážným. (Neh 13,14)
Ve 13. kapitole vidíme, že v Nehemjášově nepřítomnosti Boží lid porušil všechny sliby, které dal Hospodinu v 10. kapitole. Levité a kněží nedostávají oběti a jsou nuceni pracovat, zatímco Boží lid obchoduje v den, kdy má chválit Hospodina. Navíc i starší a kněží si vzali za ženy Moábky a Amónky a jejich děti ani nemluví jazykem, v němž je napsáno Boží slovo.
Pokušení mají často podobu zdánlivě nevinných myšlenek. Proč platit levitům, když si ty peníze mohu nechat pro sebe? Stejně je nepotřebují a kromě toho mohu pracovat o den déle a vydělat si víc. Proč bych se nemohl oženit, s kým chci? Moje děti se od ostatních nijak neliší – však to není až tak zlé. Nehemjáš nazývá věci pravými jmény – jsou to hříchy, které je třeba vykořenit. Řeší je radikálním způsobem a svým příkladem ukazuje, že bychom ve svém životě neměli tolerovat hřích.
Dokážeme stejně jako Nehemjáš říci Hospodinu, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách, abychom Ježíši umožnili očistit naše srdce a změnit směr našeho života? Nebo jsme nechali ďáblu tajné místo? Utráceli jsme své peníze za věci, které jsou dočasné, a svůj čas na věci, na kterých nezáleží? O čem mluví naše děti? Mluví Boží slovo, nebo říkají věci, které říká zbytek světa?
Pojďme zpytovat svá srdce, kam směřují naše zdroje, a soustřeďme se na to, abychom své děti učili Božímu slovu. Může se nám stát, že v něčem chybujeme nebo selžeme, ale pojďme se o to pokusit z lásky k našemu Bohu.
Dmytro Kolenkov (České Budějovice)
