Lid odpověděl: „Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným bohům! … Také my budeme sloužit Hospodinu. On je náš Bůh. (Joz 24,16 a 18b)
„Nene, rozhodně nechceme opustit Hospodina,“ tvrdili Izraelci, „budeme to dělat stejně jako ty. Nechceme sloužit někomu jinému. Vždyť je to on, kdo pro nás udělal všechny ty velké věci. Viděli jsme to, prožili jsme to. Určitě budeme sloužit jen jemu.“ Opakovaně se Jozuovi zapřisáhli, že vědí, do čeho jdou. Jsou si vědomi Božích zásahů i vedení a slibují. Myslí si, že to zvládnou. Jozue je varuje, že to nebude jednoduché, protože Hospodin je svatý i žárlivý a oni budou hřešit.
Jistě byli odhodlaní, ale zároveň slabí. Viděli Jozuovu víru a stavěli na ní. Své sebevědomí si vybudovali na Jozuově víře. Šlo to doteď jednoduše, tak to tak půjde i dál, mysleli si pravděpodobně. „My to zvládneme!“, byli přesvědčeni. Ano, zvládali to, ale jen dokud měli „za zády“ pamětníky a silné osobnosti jako byli Jozue nebo kněz Eleazar. Na začátku knihy Soudců čteme, že se brzy po jejich smrti od Hospodina odklonili.
Je nádherné mít bohabojné duchovní vedoucí, ale na jejich víře nemůžeme stát. Bůh od nás očekává naši vlastní víru. Nicméně, je velmi povzbuzující vidět bohabojný život svého kazatele a vědět, že to s Bohem myslí vážně a že ho miluje celým svým srdcem. Modleme se za své církevní vedoucí, aby pevně stáli ve víře a byli nám dobrým příkladem.
Iveta Procházková (vedoucí kanceláře VV BJB)
