V oné noci se stalo však Boží slovo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi nestav dům, abych v něm sídlil.“ (1Pa 17,3-4; ČSP)
Také se nám to stává. Jsme nadšení. Máme pocit, že jsme plní Ducha svatého. A máme skvělý nápad, jak sloužit Bohu. Tak nějak to asi prožil král David. Přišel za ním však prorok Nátan a oznámil mu, že jeho skvělý nápad Pán Bůh nepřijal. Jaké se v nás probudí pocity, když je odmítnut úkol, který jsme si předsevzali jako službu Bohu?
Jestli je v dnešní době něco pošlapáváno, tak je to vztah k autoritě. Máme problém přijímat její rozhodnutí. Dobře je to vidět na vztahu rodiče – dítě nebo učitel – žák. Nemluvě o vztahu mladých lidí ke starším. Tomuto trendu jsme se nevyhnuli ani v církvi. Není potom divu, že se rozpadají sbory a členové církve odcházejí, protože si každý myslíme, že jen my máme pravdu. Tak hluboce se nám pod kůži dostal dnešní individualismus, který následně vede k tomu, že mizí úcta, kterou bychom svým bratřím a sestrám v Kristu měli projevovat.
David byl král. Jestli měl někdo v království pravdu, o které se nediskutuje, tak to byl on. A přece se podřídil Boží autoritě předané člověkem – Nátanem.
Norbert Volf (Uherské Hradiště)
