A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více [vidín]; nebo vzal ho Bůh. (Ge 5,24)
Kdo to byl Enoch? Byl to muž cele zasvěcený Bohu. Juda nám připomíná, že byl „sedmý od Adama“ (Ju 1,14) Byl nejstarším Kainovým synem, ale stalo se při něm něco zvláštního: byl stále v Boží blízkosti. Toužil po tom, aby měl stále spojení s Bohem. Nehledal svých vlastních věcí. Byl to muž skutečné víry, byl stále blíže Bohu. Dostával se do Boží přítomnosti a zůstal v ní. A jednou, když byl blíže Bohu než této zemi, Bůh si jej vzal k sobě. Nezůstalo po něm mrtvé tělo, nikdo jej již nenašel ani neviděl. Odešel tak, jak člověk neodchází – v lidském těle. A protože na věčnost nic nečistého, poskvrněného nepřijde, je jediné vysvětlení. Enoch již zde za svého dlouholetého života – dožil se 365 let – dosáhl dokonalosti. Jeho jméno v překladu znamená „zasvěcený“. Nezasvětil se nějaké myšlence, věci, velkým nebo malým ideálům. Zasvětil svůj život, samého sebe, přímo Bohu. I když nemáme o něm mnoho zpráv, je jedním z nejpozoruhodnějších svědků Starého zákona. Nebe mu splývalo se zemí, časnost s věčností. Dělal tento muž něco tak pozoruhodného, zvláštního? A jak toho dosáhl? Jaké měl předpoklady? Nežil osaměle, ale v početné rodině. Právě tam se dokazovala jeho poslušná víra a Bohu zasvěcený život.
Jiří Šperl (SŽ 1984)
