Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den. (Jb 27,5-6)
Spravedlnosti – své, a to zní pyšně, podobně jako u farizea v podobenství Pána Ježíše. Jobovu spravedlnost uznával sám Bůh i Satan, který ho směl zkoušet. To ovšem Job netušil. Prohlášení, které jsme si dnes četli, učinil na svou obranu před neoprávněným obviňováním svých těšitelů! Přes všeobecnou platnost Bildadových otázek u Joba narazil. Neznal dost dobře Joba, ani Boží pohled na tento zvláštní případ. Utrpení, zvláště nezaviněně, naplní člověka hořkostí a lidské reakce na ně bývají různé. Nejčastěji se setkáváme s obviňováním Boha a všech lidí kolem. Kdo však může hovořit o svém charakteru a životních zásadách tak, jako náš trpitel? To, co praví 4. a 5. verš, by mělo být samozřejmým úsilím každého věřícího člověka! I Pavel na soudu před Felixem prohlásil, že o to sám usiluje, aby měl vždy čisté svědomí před Bohem i před lidmi! (Sk 24,16)
Věřící člověk si je vědom toho, že nemá žádnou vlastní spravedlnost. Ví, že získal ospravedlnění Boží v Kristu. Sám nemůže vyhlásit za spravedlivého ani svého nejlepšího přítele. Upřímnost a pravdivost by měly zdobit naše charaktery!
Ty jsi ta cesta z hlubin bezradnosti,
zbraň čisté pravdy, když lež vůkol nás,
nad smrtí vítězí, pokoj v bouřích zlosti,
můj pevný hrad a skrýše v každý čas.
Jiří Legierski (SŽ 1989)
