A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním. (J 14,13-14 ČSP)
Toto říká Pán Ježíš svým učedníkům, takže to vlastně říká i nám. A je to skutečně velké zaslíbení – můžeme žádat cokoliv a Pán to učiní. Toto zaslíbení máme v Janově evangeliu hned třikrát, v kapitolách 14,15 a 16. Jestliže to Pán Ježíš tolikrát opakuje, můžeme podle toho soudit, že je to opravdu důležité. Nicméně, toto zaslíbení není bezpodmínečné, vždy má jednu stejnou podmínku – Otce musíme žádat „ve jménu Pána Ježíše”.
Obecně, když mluvíme v něčím jménu, mluvíme za něj a používáme jeho autoritu. Představte si například královského posla z dávných dob, který přijede do vesnice a vyhlásí: „Ode dneška se vám zvyšují daně!” Nikdo by ho neposlechl, protože vesničané vědí, že daně může zvýšit jen král. Ale kdyby řekl: „Ve jménu našeho krále vyhlašuji, že se vám ode dneška zvyšují daně!”, všichni vědí, že musejí uposlechnout, protože to je výrok samotného krále.
Stejné je to i s námi. Jsme na této zemi Boží vyslanci a všechno, co říkáme a co děláme, má být v Božím jménu (Ko 3,17). Pokud tuto roli plníme a nehledáme především své vlastní zájmy, ale řešíme záležitosti Božího království, dá nám Pán cokoli potřebujeme – stačí o to jen požádat.
Pokud bych se modlil: „Ve jménu Pána Ježíše chci nové Ferrari. Amen.”, nedostal bych je, protože to není to, proč jsem tady. Navíc bych se tím dopustil zpronevěry, protože bych se pokusil použít Kristovu autoritu na něco, co není v souladu s jeho vůlí. Byla by to modlitba, kterou bych řekl jen za sebe a ve které bych řešil jen vlastní zájmy. Nic nezmění ani to, když na konec našich modliteb přidáme formulku „ve jménu Pána Ježíše, amen”. Ve jménu Pána Ježíše mluvíme a konáme jen tehdy, pokud řešíme jeho zájmy a tak plníme roli jeho vyslanců tady na zemi.
Tomáš Plevka (Praha 3)
