Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli v pustině manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. (Jan 6,48-50 ČSP)
Pán Ježíš nabídl duchovní pokrm těm, kdo v něho chtějí věřit. Chléb odkazuje nejen na naše nasycení v základních lidských oblastech těla a duše, ale i na to, že Ježíš Kristus pro nás šel cestou kříže. Jeho vůlí je, abychom s Bohem měli nejužší možný vztah. Každý s Ním může mít osobní vztah skrze jednoduchou důvěru, že je i mým Spasitelem.
Je mým chlebem života? Pokud ano, pak je mým Spasitelem a Přítelem. Sytí náš vzájemný vztah, v období těžkostí občerstvuje moji duši. Mluvím s ním v modlitbě a on mi skrze svého svatého Ducha různými způsoby odpovídá. Stará se o mě. Chci, aby byl tím, který oživuje. Vždyť proto přišel na tuto zem. A protože Ježíš vstal třetí den po svém ukřižování z mrtvých, je tato nabídka zpečetěná Boží věrohodností.
Bůh potvrdil autoritu svého Syna, stejně jako každé slovo, které od něj i dnes můžeme v evangeliu číst. Jedině Ježíš Kristus je chlebem života, který každého nasytí a každého napojí. Každého, kdo k němu přijde takový, jaký je. Kdykoliv. My věřící nejsme zde na světě proto, abychom vlastnili, ale abychom rozdávali. Nasyceni Ježíšovým chlebem, vztahem s ním, můžeme posilovat lidi kolem sebe. Těšit nešťastné, sytit hladové, navštěvovat osamocené… Je to náš úkol, než přijde znovu. „Mnoho lidí na světě zoufale touží po kousku chleba, ale mnohem více je těch, kdo zoufale touží po malém kousku lásky.“ (Matka Tereza)
Zkus se dnes zamyslet a rozhlédnout, jaký je tvůj úkol pro dnešní den, koho můžeš nasytit ať už chlebem tělesným nebo duchovním.
Marie Peková (Žatec)
