A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. (1Te 1,6; ČEP)
Kdo to prožil, dá mi za pravdu, že žádná tíseň, nemoc, zklamání nemůže narušit radost působenou Duchem svatým. Apoštolova výzva „vždycky se radujte“ není vybájená, je řečena z apoštolovy zkušenosti. Apoštol Pavel zažil víc než kdokoli jiný nepochopení, zklamání od bratří z vlastního národa, kamenování, bičování. A tento muž říká: „Vždycky se radujte!“ Toho, kdo prožívá Boží blízkost, Pán Bůh neopouští, ať se dostane do jakékoli nesnáze, nemoci ba i smrti. A to je pravý důvod radosti.
Viděl jsem umírajícího člověka, jehož tvář byla jako tvář anděla, takřka nepodobná pozemšťanu. Umíral. Kdo to byl, kdo pohladil, kdo vyvolal takovouto tvář? Nic jiného než přítomnost Boží, radost. Duchovní radost, kterou nezastře ani nemoc ani smrt. Je to bohatství, které nelze ničím vyvážit, k ničemu na světě přirovnat.
Lidé, kteří se dovedou radovat v různých nesnázích jsou vskutku bohatí. Radost je tajemství. Jen ho najít a odhalit. Jde o trvalou radost, kterou nenajdeme v penězích, v cestování, v uměleckých hodnotách. Jen ta radost, která je z Ducha Božího, nás přenese přes všechny bouře a přetrvá. Raduji se, že ten, kterému věříme je tu, je věčně živ a „v den nejposlednější nad prachem mým se postaví“. (Job 19,25)
Vlastimil Pospíšil (SŽ 1982)
