Vedle něho stavěli muži z Jericha; vedle něho také stavěl Imrího syn Zakúr. Rybnou bránu stavěli synové Senáovi. Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. (Neh 3,2-3)
Ve třetí kapitole čteme o reakci na Boží výzvu k obnově jeruzalémské zdi. Jsou zde zaznamenána jména mnoha dobrovolníků a jejich anonymních přátel i rodinných příslušníků, aby bylo zřejmé, že každý z nich převzal odpovědnost za stavbu a opravu určitého úseku zdi. Na tomto úryvku je pozoruhodná různorodost lidí, kteří se na plnění tohoto společného poslání podíleli.
Zajímavé je, že na opravě zdi se podíleli také kněží. Cožpak kněží vědí, jak se staví zeď? Není to práce kameníků a inženýrů? Přesto zde vidíme voňavkáře, zlatníky, chrámové služebníky i obchodníky, jak bok po boku pracují na splnění Božího úkolu. Je to pravděpodobně ta nejneschopnější skupina, která se sešla, aby vykonala tento inženýrský čin. V odpovědi na Boží volání se však sjednotili.
Jako křesťané jsme povoláni ke společnému poslání. Skutky 1,8 nám připomínají, že Bůh každého věřícího zmocnil Duchem svatým, aby svědčil „až na konec země“. Stejně jako v případě obnovy Jeruzaléma máme společný cíl. Církev je neuvěřitelně rozmanitá a v této kapitole vidíme, že odpověď na Boží poslání není osamoceným úsilím, ale vyžaduje spolupráci, oběti a poslušnost.
Možná se pro tuto práci necítíme být kvalifikovaní, ale Bůh se rozhodl, že jeho poslání bude naplněno prostřednictvím jeho církve. Pavel používá obraz těla a jeho mnoha částí jako ilustraci různých rolí, které každý věřící v Království hraje. Někdy se může zdát, že náš příspěvek je bezvýznamný nebo neviditelný (jako třeba anonymní dělníci v Neh 3), ale pokud všichni odvedeme svůj díl práce, můžeme Boží povolání naplnit. Všichni musíme být poslušní společně.
Rowena a Granville Casiño (IBCP – Mezinárodní sbor Praha 3)
