„Jděte znovu do chrámu a zvěstujte lidu ta slova života.“ (Sk 5,20; ČEP)
Z uvedeného textu vyniká výrazně důležitost svědectví, kterým jsou apoštolé pověřeni. Jde o slova života nezastupitelně důležitá pro každý lidský život, který je bez Božího zásahu pouhým torzem. Celý děj nám pak slouží za příklad, jak má každý z nás být připraven vydat svědectví o své víře. Povzbuzením jsou nám slova samotného Pána Ježíše: „Kdokoli vyzná mne před lidmi, vyznám i já jej před Otcem svým, který je v nebesích.” Stud za evangelium Kristovo je neklamným znamením ochablé víry. Ovšem, vydat svědectví o Kristu není vždy snadné a někdy to člověka i něco stojí. Svědecké a vyznavačské pohotovosti se nelze naučit. Tu dostává věřící člověk vždy znovu jako Boží dar. Nikdy se nemůžeme spoléhat na tento dar jako na nějakou samozřejmost, nikdy se však také nemusíme bát, že v některé vyznavačské situaci zůstaneme opuštěni. Pokorný učedník nežije kalkulováním, nýbrž Božím slibem, že v mezní situaci dostane slovo, které teď nemá a s ním i odvahu, aby je vyslovil. „Bůh má pro nás do každé situace dost síly, ale nedává ji předem, abychom nespoléhali na sebe, ale pouze na něj.” (Bonhoeffer)
Karel Ira (SŽ 1985)
