Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mně nevěrně. A protož byl jejich spasitelem. (Iz 63,8)
Po celý týden jsme se obírali Izaiášem, jeho obrácením a jeho práci jako proroka Hospodinova, který ukazoval svému lidu na jeho hříchy, volal ho ku pokání, poukazoval na velikou Boží lásku a vybízel ho k důvěře v Boha. Celou jeho knihou vyznívá: Doufej, spoléhej na Pána, důvěřuj. Dnes však mluví prorok o důvěře Boží v člověka. Také v dnešní kapitole připomíná zase Pána Ježíše a Jeho veliké dílo vykoupení. Mluví o Boží lásce a slitování, mluví o tom, jak Pán Bůh soucítí s člověkem a jak mu posílá svého anděla ku posile. A pak vyřizuje: „Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mně nevěrně.“ Drazí bratři a sestry, Pán Bůh vám důvěřuje, že mu budete teď věrní, že Ho budete poslouchat a že budete chodit po Jeho cestách. Nezklamete? Boží lid Starého zákona mnohokrát sliboval: „Hospodinu sloužiti a Jeho hlasu poslouchati budeme“, a přece zas vždycky sešel s Božích cest. Jak je to s tebou, drahé vykoupené Boží dítě? „A protož byl jejich spasitelem“, říká Izaiáš. Proto Pán Bůh poslal Pána Ježíše, proto Pán Ježíš tolik trpěl, proto vylil svou krev, aby tě spasil; a teď půjdeš poslušně za Ním a že mu zůstaneš věren. Vyprošuj si milost, abys to dovedl.
Vilém Pelikán (SŽ 1949)
