Elizea syna Safatova z Abelmehula pomažeš za proroka místo sebe. (1Kr 19,16b)
Pán Bůh povolává lidi do svých služeb často tím nejjednodušším způsobem. V případě Elizea to bylo uprostřed všedního pracovního dne při práci na poli. Bible nám nepodává žádnou informaci o tom, co se dělo v srdci tohoto mladého muže. Jeho pohotovost jít hned nám dává tušit, že Pán Bůh si už dávno před tím, než k němu přichází prorok Eliáš, připravil jeho srdce. Elizeova připravenost při práci na poli je důkazem toho, že jeho přemyšlování o Božích věcech bylo stálé. Dochází zde k dvojí poslušnosti. První je Eliášovo uposlechnutí Hospodina jít pomazat Elizea za proroka místo sebe. Nemusel to udělat, mohl ještě počkat. Vždyť se jednalo o jeho prorockou autoritu. Eliáš se však pokorně skloní před Bohem, vzdává se prorockého pláště v naprosté tichosti. Čteme: „A jda mimo něj Eliáš, uvrhl plášť svůj na.
něj.“ Není to překrásný příklad předávání služby prorocké? Druhé uposlechnutí je Elizeovo. Ani on nemusel okamžitě jít. Mohl doorat pole. On tak nečiní. Dokonce rozbíjí pluh, zabijí tažné voly, dělá hostinu na rozloučenou. Dává se do služeb nejvyššího Pána a začíná orat brázdu na Boží vinici. Jak požehnané je být poslušen, jít okamžitě na Boží zavolání a když si to Pán přeje, opustit pro Něho všecko. Nepřeslechni ani ty, milý čtenáři, volání vykročit k plnění úkolů na Boží vinici.
František Hruza (SŽ 1984)
