Tito také Levítové: Achiáš [byl] nad poklady domu Božího, totiž nad poklady věcí posvátných. (1Pa 26,20)
V starém Izraeli bylo samozřejmé, že i funkci pokladnickou vykonávali Levítové, tj. mužové z kněžského pokolení. Vždyť šlo o správu pokladu, který náležel chrámu. Tuto funkci však nevykonávali všichni Levítové, nýbrž byla svěřena jenom některým z nich. Již ve starém Izraeli byla zavedena dělba práce. V poměrech novozákonních nemůže tomu být jinak. A ježto zde jsou všichni duchovními levíty, je nezdravé a pošetilé, bere-li si kazatel skoro všechny funkce sám na sebe, dokonce snad i funkci pokladníka sboru. Stvořitel vložil do celé přírody velkou rozmanitost a účelnost, neboť věděl, že tato příroda naučí lidi, aby si také rozdělili úkoly poslání. Skuteční křesťané mají být svatí, tj. jako celek oddělení pro určité poslání. Tímto posláním je tvořit zde na zemi krásnou církev Kristovu, nástroj bratrské lásky a tvrz duchovní pravdy. Uvnitř církve má být prováděna další dělba misijní práce. Každý by měl být v církvi nějakým specialistou. Pokladníci mají stále na to pamatovat, že jsou potřebnými specialisty. K tomu ovšem nepatří jenom znalost účetnictví, nýbrž také schopnost promluvit k svým spolukřesťanům tak, aby se jim otevřelo srdce k finančnímu podporování onoho velkého křesťanského úkolu: naplňovat svět známostí bratrské lásky duchovní pravdy, a to především příkladným životem radostnou pracovitostí. „Ať svět vidí vaše dobré činy,“ řekl Pán Ježíš Kristus, „a slaví vašeho Otce v nebesích.“ Tj. ať si uvědomuje původ vašich činů.
Jozef Hovorka (SŽ 1968)
