Gedeón mu odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: ‚Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?‘ Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.“ Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“ (Sd 6,13-14)
Gedeón nepoznal, že k němu mluví Boží anděl. Jeho pozdrav: „Bůh s tebou“ se dotkl citlivého místa, toho, co o čem přemýšlel, čím se zabýval, co ho rozesmutňovalo: jestli je s námi Bůh, proč se nám dějí taková příkoří? Utlačuje nás cizí národ, plení naši zem, hladovíme. Musíme se skrývat, tajně mlátit obilí jako já teď, abychom je schovali, aby nás o něj neobrali… Kde je Bůh? Kde jsou jeho mocné činy? Bůh nás zavrhl…
Gedeón nevidí, že za tuto situaci nemůže Bůh, ale Izrael. Neuvědomuje si, že sklízí následky svého hříchu a odklonu od Boha. Asi to říkal rozzuřeně, s emocemi… Ptá se, kde je Bůh a připomíná Boží vysvobození z Egypta. Bůh je zde a povolává ho. Řekl mu, aby šel v této síle a vysvobodí Izraele. Jako tehdy i teď Bůh přišel, sklonil se a povolal pro Izrael zachránce.
Najednou si Gedeón uvědomuje svou nepatrnost, malost a brání se. Vymlouvá se jako kdysi Mojžíš. Bůh ho ale ujistil o své přítomnosti. Ta bude jeho silou. Protože On bude s ním, vysvobodí Izraele. Nezáleží na Gedeónově malosti, ale na Boží velikosti. On přinese záchranu prostřednictvím Gedeóna.
Když nás Bůh povolá, abychom mu sloužili, ujišťuje nás o své přítomnosti. Povolal nás, abychom šli ke všem národům a získávali učedníky. A ujišťuje nás o tom, že on sám je s námi (Mt 28,19-20). Jeho přítomnost je vše, co potřebujeme. On má moc, povede nás, ochrání a dá nám potřebná slova, moudrost…
Kde je Bůh? Kde je, když lidé trpí? Má moc jako dřív? On je s námi. Sklání se do lidské bídy, hříchu a chce i skrze nás vysvobozovat lidi z moci Božího nepřítele.
David Sláma (Cheb 1)
