Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měd zvučící aneb zvonec znějící. (1K 13,1)
Uvedený oddíl Písma se někdy nazývá chvalozpěvem lásky. Je úzce spojen s předchozí kapitolou, kde jsou uvedeny dary, které Duch svatý rozděluje v církvi. Některé dary jsou dány pro službu v církvi jen dočasně a pominou, když splní svůj účel; jiné však mají hodnotu v přítomnosti i budoucnosti. Jako nejvyšší dar vyzdvihuje Pavel lásku. Všechny duchovní hodnoty neposvěcené láskou ztrácejí svou cenu, ba někdy jsou podobné řinčení kovu, hřmícímu gongu, který se stává nepříjemným a rušivým. Láska vzbuzená Duchem svatým přináší své vzácné plody v praktickém životě i v obecenství církve. Církev, která ztratila tuto hodnotu, je v úpadku a blízká zavržení (Zj 2,4). Až církev splní své poslání na zemi, ustanou všechny dary, ale láska zůstane. Bez ní je nemyslitelný život i služba církve na zemi - a bez ní není nebe. Láska jest skutečnost, patřící nebi i zemi. Sám Bůh je láska. Kdo v lásce přebývá, v Bohu přebývá a Bůh v něm. Láska je největší statek, který přetrvá i hranice smrti a dějin; je věčná. Nejzřetelnějším znamením křesťana jest láska, po které svět poznává naše obecenství s Bohem. Vy, kteří toužíte po darech Ducha svatého a modlíte se za ně, nezapomeňte vroucně prosit o tento vzácný dar, lásku. Usilovat o lásku - to je nejdůležitější cíl, střed a smysl života.
Vilém Pospíšil (SŽ 1975)
