Menaše však Judu a obyvatele Jeruzaléma svedl, že se dopouštěli horších věcí než pronárody, které Hospodin před Izraelci vyhladil. (2Pa 33,9)
Tak přesně tohle jsme slyšet nechtěli. Den za dnem jsme četli povzbudivé zprávy o duchovní obnově a teď se nám dostává studené sprchy. Probuzení skončilo. Nastoupila nová generace a vše, čeho se podařilo dosáhnout, je pryč.
Tak rádi bychom slyšeli o probuzení, které vydrží déle než jednu generaci. Jako vykřičník před námi jsou staré kostely na prodej i rozpadající se sály církví, které v dobách své slávy hostily tisíce věřících. Nic netrvá věčně. Pochodně znovuobjevené víry a vroucí lásky k Bohu po letech zhasínají. Byly to generace věrnosti i roky nadšeného nasazení, nebo možná jen měsíce či týdny naprostého sebevydání. Pak přišly tahanice o vliv, teologické spory, morální selhání vedoucích, nebo jen každodenní starosti, obyčejná únava a nezdar v zapojení další generace. Nakonec zůstaly vzpomínky, zápisy sborových kronik, sem tam nějaké výročí a v srdci pachuť promarněné příležitosti.
Bůh však vidí každý jednotlivý den, každého jednotlivce, každou generaci, každý příběh. Každý tvůj den prožitý vírou v Boží přítomnosti se počítá. Listujeme knihami judských králů a vidíme, jak se s až zarážející pravidelností střídají ti dobří, konající, co je správné v Hospodinových očích, s těmi špatnými, kteří se dopouští toho, co je v Božích očích zlé. Nelze žít z víry svých otců, ze starých svědectví, z včerejších rozhodnutí. Žijeme dnes. S vděčností otcům za mnohé, za jejich svědectví evangelia, za jejich příklad rozhodné víry, za jejich modlitby, žehnání, vedeme své zápasy víry dnes. A naši synové bojují stejné bitvy pro sebe a svoji generaci.
Milosrdný Bože, chraň nás a naše děti a dej každé generaci zažít svá probuzení.
Daniel Kuc (Mozaika Plzeň)
