Slovo Hospodinovo, které se stalo k Micheáši Mórešetskému za dnů judských králů Jótama, Achaza a Chizkijáše; bylo to vidění o Samaří a o Jeruzalému. (Mi 1,1)
Když čteme Bibli a chceme jí porozumět, je potřeba vzít v úvahu, že byla napsána určitým lidem v určitém čase a za určitých okolností. Teprve až zjistíme, co jim Bůh chtěl sdělit, můžeme přemýšlet o tom, co znamená pro nás.
Dnešní verš nám sděluje, že posel byl Micheáš (to znamená “Kdo je jako Hospodin?”), že prorokoval v Judsku za vlády Jótama (bohabojný král), Achaze (hříšný) a Chizkijáše (bohabojný), že proroctví bylo určeno hlavním městům Izraele a Judska a bylo o Božím soudu a naději do budoucnosti.
Proč je Bůh soudil? Přestože Jótam a Chizkijáš činili to, co je „správné v Hospodinových očích“, lid byl zkažený a neodvrátil se od svých hříchů. Společnost byla plná korupce, náboženského pokrytectví a nespravedlnosti. Lidé v Judsku viděli Boží soud nad Samařím, ale nečinili pokání, nevrátili se k Hospodinu a jednali úplně stejně. Micheáš nad tím naříkal a truchlil, protože rány byly nevyléčitelné (v. 8-9). Přestože je Bůh milostivý a trpělivý, hřích musí být odsouzen.
Dnes žijeme v době milosti, ale soud přijde, stejně jako přišel na Jeruzalém. Apoštol Petr napsal: “Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.” (1Pt 3,9) Je krásné, že Bůh nám není vzdálený, ale je nám blízko a chce k nám mluvit, povzbudit nás a varovat. Stvořil nás, abychom s ním měli vztah a abychom se učili z dobrých i špatných zkušeností ostatních. Stojí o naše uctívání a poslušnost.
Boží Slovo nás vyzývá, abychom přišli k Bohu němu pro odpuštění a požehnání. Chce, abychom byli jako Micheáš, který truchlil nad hříchy své společnosti a varoval ji před přicházejícím soudem.
Donna Wall (Zlín)
