Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkosti. Poslal své slovo a uzdravil je, zachránil je z jámy. (Ž 107, 19-20)
„Bože, prosím pomoz mi.“ Tahle slova – jen možná trochu jinak formulovaná – řekl někdy v životě už jistě každý. 107. žalm je plný úpěnlivého volání k Bohu a proseb o záchranu. Do tísně se může dostat úplně každý a stane se to člověku, ať už se Bohu vzpírá nebo ho uznává a žije s ním. Protože život s Bohem neznamená život bez obtíží. A přece je tu významný rozdíl. Ten, kdo následuje Boha a přijal Ježíše jako partnera a vůdce a Pána svého života, ten ví, že v těžkostech není sám.
Co si však počít, když jsme v tísni, a když se nám zdá, že nás Bůh neslyší? Naše lidská moudrost je nedostačující a situace se zdá beznadějná. V tu chvíli můžeme Boha prosit o pomoc. On nás vidí. S pokorným a upřímným srdcem volej k Pánu. On je Zachránce. On je pomoc v den soužení. On nás vyprostí z naší tísně. Když zachránil ty, co se zprvu vzpírali jeho slovu, tak o to víc zachrání ty, kteří na něho očekávají. Skládejme svou naději v Hospodinu, protože on milostivě zachraňuje.
„I kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou.“ (Ž 23, 4) A co ty, milý bratře, milá sestro? Máš jistotu, že Ježíš je s tebou? Pokud ne, tak ho popros, ať se ti ukáže – a On to udělá.
Ondřej Tolman (Litoměřice)
