Jako jste byli zlořečením mezi pronárody, dome judský a dome izraelský, tak budete požehnáním, až vás zachráním. Nebojte se! Jednejte rozhodně. (Za 8,13)
V době, kdy prorok Zachariáš vyslovil tato slova, bylo jeruzalémské společenství po desetiletích exilu a útlaku nově budováno. Zaslíbení znamenalo nejen slib fyzické obnovy, ale hlubokou transformaci celého národa – z lidu vnímaného jako prokletý mezi národy na požehnaný lid.
Pojem požehnání a prokletí má v biblickém kontextu hluboký význam. Zatímco prokletí symbolizuje duchovní, fyzické a sociální bariéry bránící plnému životu, požehnání přináší uvolnění těchto bariér a otevírá dveře k plnosti života, který Bůh zamýšlel pro své děti. Tento proces obnovy vyvrcholil příchodem Ježíše Krista, Mesiáše, který svou službou, ukřižováním a vzkříšením přinesl definitivní proměnu prokletí v požehnání.
Zřetelný kontrast mezi prokletím a požehnáním je klíčový pro pochopení mesiášské mise, jak o ní mluví Nový zákon. Ježíš překonal prokletí hříchu a smrti, a to otevřelo cestu novému stvoření, kde je plně realizována spravedlnost, milosrdenství a mír. Zachariášova vize nachází své naplnění v Ježíši, jehož život a dílo přetváří základní struktury naší existence a nabízí nám model pro život v nové realitě.
Jako následovníci Krista jsme povoláni nejen slavit toto požehnání, ale stát se jeho aktivními roznašeči ve světě. Život podle Ježíšových principů znamená aktivní úsilí o spravedlnost, prokazování milosrdenství a šíření pokoje v každé situaci. V našem každodenním životě, ať už v rodinách, pracovních kolektivech nebo komunitách, máme možnost být světlem v temnotě, nadějí pro ztracené a hlasem pro ty, kdo jsou přehlíženi nebo utiskováni.
Inspirujme se Zachariášovým příkladem, a přeměňujme každé zlořečenství, s nímž se setkáme, na požehnání. Víra v Krista nám dává sílu, abychom čelili strachu a nejistotě s odvahou a důvěrou, že Bůh je s námi a že jeho plány pro nás a pro celý svět jsou plné naděje a budoucnosti.
Tým ze sboru Praha - Církev XXI. století, editor Oleg Gricyk
